BIKETECH - NOVINKY A AKTUALITY

František Šesták hravě strčí do kapsy i o desítky let mladší jezdce, což už mnohokrát v praxi předvedl. Uplynulý rok 2009 byl pro něho v tomto ohledu skutečně bohatý, možná až vyčerpávající. Celkem třikrát se vydal se svým nerozlučným ekologickým druhem - kolem značky Galaxy - do zahraničí, kde podal velice pěkné závodní i cestovatelské výkony. Mezitím ještě stačil absolvovat desítky besed po domácích městech a obcích, které se týkaly jeho dřívějších cest v sedle kola Galaxy do ciziny- Svatojakubské výpravy po stopách mírového poselstva Jiřího z Poděbrad napříč Evropou a toulek po USA. Aby toho nebylo málo, ve volných chvílích psal knihu o svém americkém dobrodružství, kterou plánuje dokončit teď v roce 2010. Jedna kniha- o Svatojakubské výpravě- mu už vyšla, je v prodeji a je o ni velký zájem.

František Šesták si začal „tykat“ s organizovanou cyklistikou jako žák a dorostenec. Tehdy ještě žil v Sedlici. Vedl si velmi slušně. Pak přišel zlom: „Začal jsem se motat okolo fotbalu a hokeje, cyklistika šla stranou. Taky jsem trochu zpohodlněl“, přiznává po letech nadšenec, který byl koncem loňského roku za své cestovatelské a spisovatelské aktivity oceněn jako významný rodák. K cyklistice se František Šesták vrátil ve svých padesáti letech na doporučení lékaře a okamžitě jí byl znovu úplně pohlcen. Na závodech se mu začalo okamžitě od prvního šlápnutí do pedálů dařit, čímž se jen potvrdila pravdivost přísloví „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. Stal se postrachem svých soupeřů, jezdil závody jihočeské i šumavské, zlákaly ho také cyklistické maratóny. Úspěch střídal úspěch, během let si František Šesták získal u cyklistické veřejnosti kamenný respekt a obdiv.

Když se reportéři populárního závodníka, cestovatele a spisovatele v jedné osobě ptají, jaké měl v mládí cyklistické vzory, nedozví se jména žádných zahraničních sportovních hvězd. „Mně byly vzorem průkopníci cyklistiky u nás doma, kteří nás kluky trénovali a pomáhali nám- Mirek Krejčí, Standa Říha a Ruda Válek ze Sedlice, Honza Veselý a Christian Battaglia z Bratronic“, vypočítává / ze zmíněných osobností je naživu už jen Rudolf Válek. Táhne mu na osmdesátý čtvrtý rok, je zdravý jako dub a stále se prohání na kole! /.



František Šesták se ohlédl přes rameno a jal se bilancovat rok 2009

Jeho splněným snem a zároveň první cyklistickou akcí se stala účast na prestižním maratónu ve Švédsku: „Ani jsem už nedoufal, že se mi tohle přání splní. Maratón vede nádhernou krajinou okolo jezera a měří tři sta kilometrů. Je to jakási obdoba slavného běžeckého Vassova běhu.“ Zázemí mu poskytl ve Švédsku jeho kamarád a zároveň také náruživý kolař Jan Kára- český velvyslanec v tomto státě. Spolu také zmíněný maratón odjeli: „Dovedete si představit, že tam startovalo dvacet tisíc lidí? Zní to fantasticky, ale bylo to tak! Já bych si to nedokázal ani představit a teď jsem to zažíval na vlastní kůži! Pořadatelé to měli zařízeno tak, že každý jednotlivec dostal při registraci přidělené číslo a také čas, kdy bude startovat. Ten první s číslem jedna nastoupil na startovní čáru v osm hodin večer a tak to pokračovalo dál. Já jsem měl pro zajímavost číslo 10 436 a vyjel jsem ve tři čtvrtě na dvě v noci. Povinnou výbavou každého jezdce bylo osvětlení. Naštěstí v téhle severské zemi je noc krátká, trvá de facto od jedenácti hodin do tří.“

Trasa nebyla prý nikterak kopcovitá: „Jenže zato počasí se nevyvedlo! Celých dvě stě kilometrů jsme jeli v dešti- byl to hotový očistec a já dodnes nemohu uvěřit tomu, že jsem to zvládl. Z oněch uvedených dvaceti tisíc závodníků jich maratón dokončilo patnáct tisíc. My s panem Károu jsme se umístili v té první polovině někde okolo sedmitisící pozice s výsledným časem dvanáct hodin tři minuty“, vypráví František Šesták.

Během pětidenního pobytu ve Švédsku si našel čas i na prohlídku hlavního města Stockholmu, při té příležitosti navštívil i tamní venkovské oblasti: „Je to radost se tam dívat okolo sebe- všude čisto, pořádek a svěží vzduch. Lidé tam jsou velice přátelští“, oživuje vzpomínky zdatný veterán.

Při rozhovoru s reportérem MF Dnes před volbami do Europarlamentu slíbil kandidát Edvard Kožušnik, že pokud bude zvolen europoslancem, na první zasedání do Štrasburku přijede z Prahy na kole. Zvolen poté byl a tak se připravoval na splnění svého závazku. A kdože ho na této cestě doprovázel ? „Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím“, usmívá se František Šesták, „Protože mám jako cykloturista určité renomé, tak zřejmě proto mně tři dny před odjezdem kontaktovala MF Dnes a časopis Cykloturistika, zda bych ho nechtěl doprovázet. Druhý důvod, proč jsem byl osloven možná spočíval v tom, že jsem loni tuhle cestu absolvoval při své výpravě z Prahy do Paříže.“ Čerstvý europoslanec neměl zkušenosti s přípravou takového podniku a tak mu František Šesták nabídl, že ho povede místy převážně po cyklostezkách mimo obtěžující dopravu, kde lze shlédnout různé pamětihodnosti a přírodní krásy: „Cestou jsme se velice spřátelili. Pan Kožušnik je příjemný a sympatický člověk a společník, který se živě zajímá o přírodu i historii. Mezi námi je sice třicetiletý věkový rozdíl, ale to nebyla absolutně žádná překážka v tom, abychom hned krátce po startu našli společnou řeč.“


Po dojezdu do Štrasburku potkala Františka Šestáka velká mrzutost - někdo mu ukradl kolo: „Byl jsem ubytován v hotelu. Ráno vyjdu z pokoje a jdu si pro kolo- a ono pryč! Nešlo jen o materiální hodnotu, ale také o citovou záležitost- na tom kole jsem procestoval poté, co jsem ze závodní dráhy přesedlal na cykloturistiku, všechny své výpravy v tuzemsku i zahraničí. Přirostlo mi prostě k srdci. A na tom nic nezměnil ani fakt, že už bylo v dost špatném stavu a dlouho by pravděpodobně nevydrželo.“ Slavnostní akt dojezdu Edvarda Kožušnika před budovu evropského parlamentu tak v konečné fázi dopadl tak, že on přišlapal a já vedle něho kráčel pěšky. Paradoxně jsem se asi jako chodec v očích všech přítomných státníků zviditelnil víc než jejich budoucí kolega.“ Po návratu ze Štrasburku domů na přání europoslance Kožušnika František Šesták sepsal o téhle zajímavé cestě reportáž, která by se měla co nevidět dostat na veřejnost. Ztráta kola měla nakonec také šťastnou dohru- František Šesták byl pozván na fotografování do redakce MF Dnes a tam byl obdarován zbrusu novým ekologickým strojem opět značky Galaxy.

A právě na něm se spolu se svým kamarádem a spolujezdcem z dřívějška Františkem Hejtmánkem z Tažovic vydal na třetí naplánovanou jízdní expedici okolo bývalé „Železné opony“. Starosti, na čem po krádeži ve Štrasburku pojede, tak vzaly za své. Cesta se pouze na čas odložila, aby František Šesták mohl v klidu dopsat reportáž o 862 kilometrů dlouhé „poslanecké“ výpravě, která trvala jedenáct dní a kde denní dávka činila okolo osmdesáti kilometrů.

Expedice okolo bývalé „Železné opony“ byla oběma Františky na kolech Galaxy plánována čtyři roky na 20. výročí pádu berlínské zdi a otevření hranic. „Ve skutečnosti tohle měla být jediná větší cyklistická akce, kterou jsem chtěl loni podstoupit. To Švédsko a Štrasburk byly vlastně už nadstandardem. Při mé poslední cestě jsme najeli 2530 kilometrů a byli pryč z domova víc jak měsíc. Startovali jsme v Německu“, uvádí František Šesták. Vytyčená trasa vedla českým pohraničím, Moravou, Rakouskem, Slovinskem až do italského Terstu, kde bývalá „Železná opona“ končila. Poté ještě strávili tři dny na chorvatských plážích, kam si „odskočili, aby se zkulturnili“ a odpočinuli si. Domů už přicestovali autobusem.


Podle Františka Šestáka jim na téhle výpravě stále přálo počasí. Během měsíčního výletu viděli a zvěčnili si na památku mnoho přírodních krás a zajímavostí. Byli tím nadšeni a okouzleni: „Jednou z největších pozoruhodností byl pomník na čestnou památku obětí totalitního režimu, které zahynuly na hraničních přechodech. Ten pomník odhalovala sama britská královna, což je tam na věčnou paměť vytesáno.“

Konkrétní plány na rok 2010 zatím František Šesták nemá: „Čas letí, člověk stárne, každý rok navíc je znát. Uvidíme, jak na tom budu zdravotně“, krčí rameny. František Šesták patří mezi ty šťastné lidi, kteří ve svém životě nepromarní jedinou vteřinu. Jeden má zápal pro tohle, druhý pro ono. Jeho osudem se stalo kolo a dobrodružství.

Vladimír Šavrda